Pojďme si promluvit o norských lesních kočkách
Oficiální název: Norská lesní kočka
Další názvy: Norská skogkatt, Skogkatt, Wegie
Původ: Norsko
Délka srsti
4 out of 5Úroveň línání
4 out of 5Požadavky na kartáčování
4 out of 5Úroveň energie*
3 out of 5Hlasový projev
1 out of 5Rodinný mazlíček*
4 out of 5Snášenlivost s ostatními domácími zvířaty
4 out of 5Mohou zůstat sami?*
2 out of 5Prostředí (do bytu / venkovní)
3 out of 5
| Samec | Samice |
|---|---|
| Výška | Výška |
| 23 - 30.5 cm | 23 - 30.5 cm |
| Hmotnost | Hmotnost |
| 4 - 9 kg | 3 - 7 kg |
| Rostoucí kotě | Dospělý |
|---|---|
| 4 až 12 měsíců | 1 až 7 let |
| Dospělý | Starší |
| 7 až 12 let | 12+ |
Délka srsti
4 out of 5Úroveň línání
4 out of 5Požadavky na kartáčování
4 out of 5Úroveň energie*
3 out of 5Hlasový projev
1 out of 5Rodinný mazlíček*
4 out of 5Snášenlivost s ostatními domácími zvířaty
4 out of 5Mohou zůstat sami?*
2 out of 5Prostředí (do bytu / venkovní)
3 out of 5
| Samec | Samice |
|---|---|
| Výška | Výška |
| 23 - 30.5 cm | 23 - 30.5 cm |
| Hmotnost | Hmotnost |
| 4 - 9 kg | 3 - 7 kg |
| Rostoucí kotě | Dospělý |
|---|---|
| 4 až 12 měsíců | 1 až 7 let |
| Dospělý | Starší |
| 7 až 12 let | 12+ |
Seznamte se s norskou lesní kočkou
Vše, co potřebujete o tomto plemeni vědět
Už samotný název norské lesní kočky, který jakoby vypadl přímo z pohádky, o tomto plemeni mnohé naznačuje. S typickýma mandlovýma očima, působivou velikostí a lesklou srstí tyto kočky opravdu vypadají jako hrdinové pohádkových knížek a vzhledem skutečně připomínají spíš divoké zvíře než domácího mazlíčka.
Je však zajímavé, že ačkoliv opravdu pocházejí z norských hvozdů, po kterých jsou pojmenované, je pravděpodobné, že mají původ v kočce domácí. Obecně se má za to, že předky norských lesních koček chovali jako domácí mazlíčky norští Vikingové. Později se plemeno usadilo v divokých norských lesích a časem zdivočelo. Kočkám také narůstala delší a hustší srst, aby se vyrovnaly s drsným skandinávským klimatem.
Dnes jsou sice norské lesní kočky stále odolné, statné a sebevědomé plemeno, ale mají i milou a společenskou povahu, která jejich původ trochu popírá. Mohou proto dobře vycházet s dětmi a dalšími domácími mazlíčky a někdy dokonce i se psy.
Jako jedno z největších plemen domestikované kočky může plně dospělá norská lesní kočka dosáhnout hmotnosti až kolem 9 kg. Silné, energické a hbité zvíře, které připomíná mainskou mývalí kočku, je výjimečně dobré ve šplhání. Vděčí za to svalnatému tělu a silným drápům. Norská lesní kočka je také jedním z mála plemen, které má rádo vodu, a to díky voděodolné srsti. Takže dávejte pozor, pokud máte jezírko s rybkami. A v bezpečí nejste ani ve vaně!
Nejvhodnější je pro ni život venku, ale dokážou se dobře přizpůsobit i životu v domácnosti. Jen k tomu musí mít spoustu hraček a aktivit, kterými se zabaví. Norská lesní kočka je vysoce inteligentní plemeno s hravou povahou. Jsou to velmi interaktivní zvířata, která si užívají hru se svými majiteli. Norská lesní kočka se dožívá vysokého věku. Průměrně se dožívá 14 až 16 let.
Norské lesní kočky si postupně získávaly stále větší popularitu a v 50. letech 20. století dostaly označení národního norského plemene. V současnosti patří norské lesní kočky mezi 20 nejoblíbenějších kočičích plemen na světě.
2 informace o norských lesních kočkách
1. Šplhání jí jde skutečně dobře
Severský folklór říká, že Skogkatt (jak zní původní název norské lesní kočky) byla „bájná kočka z hor“. Údajně zvládla lézt po strmých skalních stěnách, které jiná plemena nedokázala překonat.
2. Jedinečné zabarvení
Srst norské lesní kočky může mít mnoho různých barevných odstínů od čokoládové přes sobolí po levandulovou. Věděli jste ale, že u tohoto plemena byla zjištěna i zcela unikátní barva? Testováním DNA se prokázalo, že se jedná o jantarovou barvu, která se objevuje ve dvou různých odstínech.
Historie plemene
Ačkoli přesný původ norské lesní kočky není znám, předpokládá se, že její předky do Norska přivezli Vikingové kolem roku 1000 našeho letopočtu. I když mnozí věří, že současné plemeno pochází z krátkosrsté variety ve Velké Británii, tato kočka může mít své kořeny také v sibiřské kočce a turecké angoře, dlouhosrstých plemenech z Ruska a Turecka.
Ať byl jejich původ kdekoliv, v průběhu let se v norských lesích usídlily celé kolonie těchto koček, které se nakonec přizpůsobily tamnímu chladnému a drsnému klimatu. Později je díky loveckým schopnostem využívali místní farmáři, aby udrželi pod kontrolou tamější populaci myší. Jako domácí mazlíček se ale norská lesní kočka prosadila až relativně nedávno.
Během druhé světové války téměř vymizela. Za záchranu plemene norské lesní kočky je třeba poděkovat výhradně Klubu norské lesní kočky založenému v roce 1938. Klub plemeno zachoval tím, že vytvořil oficiální chovatelský program.
V 70. letech 20. století byla pak norská lesní kočka zaregistrována jako plemeno i v Evropě. Ve Spojeném království ji ale jako samostatné plemeno uznali až v roce 1989. V současnosti se jedná o velmi oblíbené plemeno domácí kočky po celé Evropě i mimo ni. Největší oblibě se ale těší ve svém rodném Norsku a ve Francii.
Od hlavy k ocasu
Fyzické vlastnosti norské lesní kočky
1.Hlava
2.Oči
3.Tělo
4.Ocas
5.Srst
Na co si dát pozor
Zde najdete zajímavá fakta o norské lesní kočce od konkrétních charakteristik plemene až po obecný přehled zdraví.
Je důležité vybrat si kočku od seriózního chovatele.
Výrazně tak snížíte riziko jakýchkoli dědičných chorob. Například, ačkoli se to stává jen zřídka, norská lesní kočka má genetickou predispozici k neurologické poruše zvané glykogenóza, typ IV (neboli nemoc Andersenové). Může se projevit při narození, kdy se některá koťata narodí mrtvá, nebo se může projevit také v pěti až sedmi měsících života progresivním zhoršováním stavu. Naštěstí lze přítomnost choroby zjistit testem DNA, takže dobří chovatelé budou kvůli snížení rizika provádět u rodičů screening tohoto onemocnění. Pokud kupujete kotě norské lesní kočky, tento údaj si u chovatele určitě ověřte.
Určitou péči vyžadují také zuby
Stejně jako jiná plemena, i norská lesní kočka může být náchylná k problémům s dásněmi a zuby. K tomu může dojít, když se plak na zubech hromadí a mineralizuje, což vede k tvorbě zubního kamene. Výsledkem může být gingivitida (zánět dásní) a periodontální onemocnění (postihující strukturu kolem zubu). Proto je třeba norské lesní kočce čistit zuby co nejčastěji. Doporučují se také pravidelné kontroly chrupu a pomoci může i správný druh stravy. Například suchá strava pomáhá odstraňovat zubní plak a chelátory vápníku mohou bránit usazování zubního kamene (další informace o nejlepší stravě pro norskou lesní kočku naleznete v části věnované výživě).
Provádějte pravidelné kontroly očí
Je také třeba si uvědomit, že norská lesní kočka může být náchylná k potížím s očima. Mohou to být onemocnění, jako je konjunktivitida, glaukom a retinální dysplazie. Posledně jmenovaná choroba se může objevit, když je kotě ještě v děloze nebo čerstvě po narození. Důležité je pravidelně kontrolovat oči, zda nevykazují známky nepohodlí nebo podráždění. Pokud se vám něco nezdá v pořádku, poraďte se s veterinářem, který vám doporučí nejvhodnější léčbu. Veterinář také zajistí pravidelné kontroly vaší kočky, abyste případným problémům předešli.
Zdravá strava, zdravější kočka
Přizpůsobená zdravá výživa má zásadní roli při udržování zdraví a krásy norských lesních koček. Krmivo poskytuje energii na podporu životních funkcí a kompletní výživová receptura pro norské lesní kočky by měla obsahovat přizpůsobenou rovnováhu živin. Tímto způsobem jim nabídnete stravu, která není ani nedostatečná, ani nadměrná, přičemž obojí by mohlo mít na zdraví vaší kočky nepříznivé účinky. K dispozici by vždy měla být čistá a čerstvá voda, což podporuje pravidelné močení. Kočky jsou také přirozeně uzpůsobeny k tomu, aby jedly malé porce 7krát až 10krát denně. Když jí dáte doporučenou denní dávku granulí jednou denně, bude si vaše norská lesní kočka regulovat svou vlastní spotřebu. Následující doporučení platí pro zdravá zvířata. Pokud má vaše kočka zdravotní problémy, poraďte se s veterinářem, který vám předepíše specializovanou veterinární výživu.
Růst je v životě kotěte zásadní etapou. Je to doba velkých změn, objevů a nových setkání. Požadavky kotěte norské lesní kočky na energii, bílkoviny, minerály a vitamíny jsou mnohem vyšší než u dospělých jedinců. Potřebují energii a živiny k zachování stavby těla, ale také k růstu a zmohutnění. Růst kotěte probíhá ve dvou fázích:
Růst
Od narození do 4 měsíců
Odstav je přechod kotěte z tekuté stravy nebo mateřského mléka na pevnou stravu. Přirozeně odpovídá době, kdy se prořezávají mléčné zuby, ve 3 až 6 týdnech. V této fázi koťata ještě nejsou schopna kousat, takže měkké jídlo (rehydratované granule nebo přizpůsobené vlhké krmivo) pomáhá usnadnit přechod mezi tekutou a pevnou stravou.
Mezi 4. a 12. týdnem po narození
Mezi 4. a 12. týdnem se přirozená imunita, kterou kotě dostává z mateřského mleziva neboli prvního mléka snižuje, zatímco se začíná postupně rozvíjet imunitní systém kotěte. Tato kritická doba, nazývaná fáze „bez imunity“, vyžaduje komplex antioxidantů, včetně vitaminu E, které pomáhají podporovat jejich přirozenou obranyschopnost. Koťata procházejí intenzivním a obzvláště citlivým obdobím růstu, během kterého jsou náchylná k zažívacím obtížím. Strava by v tuto chvíli neměla být bohatá jen na energii, aby pokryla jejich rostoucí potřeby během růstu, ale měla by obsahovat také vysoce stravitelné bílkoviny pro trávicí soustavu, která se stále vyvíjí. Prebiotika, jako jsou fruktooligosacharidy, také podporují zdravé zažívání tím, že vyvažují střevní flóru. Výsledek? Po všech stránkách dobrá kvalita stolice. Strava kotěte by měla obsahovat omega 3 mastné kyseliny EPA-DHA, které pomáhají podporovat správný vývoj nervové soustavy a mozku.
Zpevnění a harmonizace: od 4 měsíců do 12 měsíců
Od čtvrtého měsíce se růst kotěte zpomaluje. Proto se doporučuje krmivo s nižším obsahem tuků. To je zvláště důležité poté, co je kočka sterilizovaná. Mezi 4. a 7. měsícem kotěti vypadnou mléčné zuby a nahradí je zuby trvalé. Když se prořežou trvalé zuby, potřebuje kotě jíst granule, které jsou dostatečně velké, aby bylo motivováno ke kousání. Až do věku 12 měsíců se imunitní systém koťat norské lesní kočky postupně vyvíjí. Komplex antioxidantů, včetně vitamínu E, může pomoci podpořit jejich přirozenou obranu v tomto období velkých změn, objevů a nových setkání. Trávicí soustava dozrává postupně, přičemž trávicí schopnost dosahuje plné zralosti ve věku dvanácti měsíců. Kočka je pak schopna konzumovat potravu pro dospělé jedince.
Kromě zachování funkce zdravého močového měchýře jako u všech koček jsou hlavní nutriční cíle pro dospělé norské lesní kočky následující:
Podpora eliminace požívání chloupků během kartáčování díky vybraným typům vlákniny, které pomáhají snižovat tvorbu bezoárů.
Přispění k zachování zdraví a krásy jejich pokožky a srsti přidáním cílených živin, jako jsou esenciální mastné kyseliny (EPA-DHA), esenciální aminokyseliny a vitamíny B.
Přispění k udržení ideální tělesné hmotnosti této velké, silně stavěné a mohutné kočky upraveným množstvím kalorií, které přispívají ke zdraví kostí a kloubů.
Podpora dobré ústní hygieny granulemi ve tvaru přizpůsobenému jejich silné čelisti a se strukturou, která povzbuzuje žvýkání.
Starší kočka nad 12 let může mít někdy potíže se vstřebáváním živin. K udržení hmotnosti stárnoucích koček a minimalizaci rizika nedostatku by jim mělo být podáváno extrémně stravitelné jídlo plné základních živin.
S přibývajícím věkem kočky stále častěji trpí problémy se zuby a u některých starších koček se může zhoršit i chuť a čich, což může vést k nižšímu příjmu potravy. Aby i nadále jedly dostatečně, je třeba tvar, velikost a tvrdost – neboli strukturu – granulí přizpůsobit jejich čelistem, které můžou být ve stáří křehčí.
Nejlepší úroveň energie pro každou kočku stále závisí na jejím životním stylu, dokonce i u stárnoucích koček. Starší kočce, která i nadále chodí pravidelně ven, bude vyhovovat strava s mírně vyšším obsahem tuku. Na druhou stranu stárnutí nesnižuje riziko obezity u kočky žijící v bytě. Její příjem kalorií by měl být stále pečlivě sledován. Optimální pak může být jídlo se středním obsahem tuku.
Péče o norskou lesní kočku
Kartáčování, trénink a tipy ke cvičení
Norské lesní kočky jsou skutečným zázrakem kočičího světa, ale jejich hustá, dlouhá a voděodolná dvojitá srst vyžaduje trochu péče. Potřebují nejméně dvakrát týdně vykartáčovat a v období línání, kdy shazují opravdu hodně chlupů, denně. Kromě toho, že tak udržujete srst v dobrém stavu a předcházíte jejímu zacuchání, tak zabráníte zachytávání cizích těles, jako jsou semena trávy, v srsti, kde mohou způsobit kožní abscesy. Norským lesním kočkám byste měli také denně otírat koutky očí a na každé oko přitom použít jiný hadřík a podle potřeby stříhat drápky. Zuby byste měli čistit co nejčastěji a pravidelně brát kočku na zubní prohlídky.
Norská lesní kočka je známa jako vysoce inteligentní plemeno a učí se rychle. Lze je tedy velmi snadno trénovat doma. Protože se však jedná o plemeno, kterému trvá dlouho, než plně dospěje, očekávejte kotěcí dovádění ještě nějakou dobu. Docela dost hravé jsou i v dospělosti. Proto jim prospívají takém domácí hry a aktivity, stejně jako dostatek interakce s jejich majiteli. Ačkoli má norská lesní kočka ráda společnost své lidské rodiny a obvykle dobře vychází s ostatními domácími mazlíčky, cizích lidí se může trochu ostýchat. S tím může pomoci výběr kotěte od chovatele, který brzy nacvičuje manipulaci a socializaci.
S maximální hmotností kolem 9 kg potřebuje plně dorostlá norská lesní kočka pořádnou dávku fyzické aktivity, aby se udržela v kondici. Tahle kdysi divoká kočka také ocení možnost pravidelně vyrážet do přírody. Pokud to však není možné – například pokud bydlíte poblíž rušné silnice – dobrým kompromisem může být uzavřený prostor na zahradě, kde mohou na bezpečném místě získat to nejlepší z obou světů. Ať tak či onak, měli byste se snažit vymyslet co nejvíce aktivit, které si užijí doma. Protože je norská lesní kočka dokonalý lezec, ocení něco, po čem by mohla šplhat nahoru a dolů, například důmyslné odpočívadlo s vysokými plošinami.
Norské lesní kočky jsou skutečným zázrakem kočičího světa, ale jejich hustá, dlouhá a voděodolná dvojitá srst vyžaduje trochu péče. Potřebují nejméně dvakrát týdně vykartáčovat a v období línání, kdy shazují opravdu hodně chlupů, denně. Kromě toho, že tak udržujete srst v dobrém stavu a předcházíte jejímu zacuchání, tak zabráníte zachytávání cizích těles, jako jsou semena trávy, v srsti, kde mohou způsobit kožní abscesy. Norským lesním kočkám byste měli také denně otírat koutky očí a na každé oko přitom použít jiný hadřík a podle potřeby stříhat drápky. Zuby byste měli čistit co nejčastěji a pravidelně brát kočku na zubní prohlídky.
Norská lesní kočka je známa jako vysoce inteligentní plemeno a učí se rychle. Lze je tedy velmi snadno trénovat doma. Protože se však jedná o plemeno, kterému trvá dlouho, než plně dospěje, očekávejte kotěcí dovádění ještě nějakou dobu. Docela dost hravé jsou i v dospělosti. Proto jim prospívají takém domácí hry a aktivity, stejně jako dostatek interakce s jejich majiteli. Ačkoli má norská lesní kočka ráda společnost své lidské rodiny a obvykle dobře vychází s ostatními domácími mazlíčky, cizích lidí se může trochu ostýchat. S tím může pomoci výběr kotěte od chovatele, který brzy nacvičuje manipulaci a socializaci.
S maximální hmotností kolem 9 kg potřebuje plně dorostlá norská lesní kočka pořádnou dávku fyzické aktivity, aby se udržela v kondici. Tahle kdysi divoká kočka také ocení možnost pravidelně vyrážet do přírody. Pokud to však není možné – například pokud bydlíte poblíž rušné silnice – dobrým kompromisem může být uzavřený prostor na zahradě, kde mohou na bezpečném místě získat to nejlepší z obou světů. Ať tak či onak, měli byste se snažit vymyslet co nejvíce aktivit, které si užijí doma. Protože je norská lesní kočka dokonalý lezec, ocení něco, po čem by mohla šplhat nahoru a dolů, například důmyslné odpočívadlo s vysokými plošinami.
7/7
Vše o norských lesních kočkách
„Hypoalergenní“ kočka ve skutečnosti neexistuje. Alergen, který u lidí vyvolává reakci, se nazývá „Fel d1“ a je produkován ve žlázách. Tento alergen je přítomen zvláště ve slinách, takže když se kočky olizují, roztírají ho po celém těle. Nijak to nesouvisí s typem srsti (tedy zda je dlouhá nebo zcela chybí).
Temperamentní norská lesní kočka v sobě dokonale spojuje náklonnost a nezávislost. Zkrátka nebude na vás přehnaně lpět, ale má ráda pozornost své lidské rodiny. Díky živé povaze si norská lesní kočka také užívá hry a interakci.
Zdroje
- Veterinární centra v Americe https://vcahospitals.com/
- Encyklopedie koček Royal Canin. Vydání z roku 2010 a 2020
- Veterinární nemocnice Banfield https://www.banfield.com/
- Produktová kniha Royal Canin BHN
Lajkovat a sdílet tuto stránku